ŠÍŘIT VŮNI.... úvaha 2013

  Včera jsem byla dotázána, zda mám své Plány, Cíle, znám své Sny a jdu si odhodlaně za nimi.
Přiznám se, že mě tato otázka provedla do rozpaků. Dá se žít v tomto světě koučů, motivačních hesel, vyjasněných směrů, a zúžených Pravd bez diáře?  Bez-pokud možno velkolepých -plánů a přesné navigace k nim? Dá se žít a být spokojený s tím, co život přináší jen tak? Možná k tomu nám všem chybí klidná mysl, jasný náhled a vyšší nadhled nad vlastními ambicemi..Možná i rozhled, ono periferni viděni širších souvislostí. Ach ano, rozhled a nadhled...přináší vhled :-)
 Možná proto se snažím žít a učit se z více cest, více směrů, více Životů naráz, abych dokázala uchopit a pochopit podstatu, esenci, dary a obětiny každého z nich. Neboť vše v tomto světě má svou hodnotu i svou cenu, kterou -ochotni či neochotni- stejně musíme zaplatit. A trápení vyplývající z lidské Volby té či oné Tužby spočívá v tom, že ve chvíli hrnutí se za touhou, ambici, přáním zapomínáme, že cena může být neúměrně vysoká. 
 
Možná byla otázka hlubší, než se zdálo a znamenala ve skutečnosti Kam jdeš, Co pro to děláš, K čemu směřuješ?
To by znělo lépe, sofistikovaněji, přesto ..ač otázka povýšená z profánní tělesné roviny na duchovní... se mi nedobytně vtirá myšlenka pýchy člověka, starými Řeky nazývaná Hybris, myšlenka, že on sám je hybatelem, on sám je strůjcem své vůle. Tedy svévole ? Jsme natolik svévolní, že přestáváme být povolní k neočekávaným a neplánovaným Zázrakům i potížím na Cestě? Natolik svévolní, plány svázání, že už nejsme volní? Nejsme-li volni, jak nás pak může uchvátit Kouzlo a odhalit poklady nepředvídatelného?
 
 Pátrala jsem ve svém nitru a místo obřích Snů, velmi aktivních a Svět měnících jsem nalezla jen potřebu Být a kvést v této nádherné zahradě, které cvičně říkáme Svět... a která je jen jiným rozměrem, jiným levelem téhož světa, o němž ještě nerozkvetlí tvrdí, že je temným, smutným nebo hořkým údolím bolesti... Ale až se motýl rozletí, kytka rozkvete, dřív nebo později zjistí, že Ráj je tu... v  laskavém pohledu, šelestu ve větvích, doteku a pohlazení, srdečném sdílení, dávání sebe sama v obětinu bohům... sídlícím, ač leckdy spícím v člověku....
A tak sny v jejich skutečném významu (ne ambice ktere jsou ve skutečnosti jen touhou brát a drancovat Svět) pro mě nejsou něčím v dáli zářícím, jsou nedílnou součástí mého každodenního pobývání zde... Šamani tvrdí, že život se skládá z denního a nočního snu, a jen spojením obou získáme skutečnost jaká je... A tak si sním, stejně jako všichni ostatní, své denní sny, a ty mé jsou barevné, krásné, a plné zázraků, za které jsem velmi vděčná... a i když se Život nevyvíjel vždy podle mých osobních ambicí a představ, nakonec musím říct, že se rozvinul v něco skutečně posvátného a prodchnutého božstvím... v němž každá etapa mého života měla hluboký smysl...
A to vše mě logicky dovedlo až k bodu, kdy si uvědomuji, že veškeré mé soukromé plány by byly jen  hraním na soukromém hřišťátku a byly by ničím ve srovnání s božskou velkolepostí plánu Existence....a proto jim věnují jen okrajovou pozornost...
Má bytost jako prodloužená ruka Boha v nás, jen touží kvést v souladu s Osudem, být hodna své božské podstaty, učit se, co je třeba, dělat, co je třeba a ...jak to cítím já...když se podaří...šířit vůni....;-)
                                                                                                                                  Klaudie
 
P.S.: Pro poetické Duše bude bližší k pochopení báseň "Do světa s dary

>>> jít zpět