Obrazy z říše Harmonie

 

Každý z těchto obrazů má příběh…

Promlouvá k člověku starobylým, ale kdesi v hlubinách povědomým jazykem Ticha, starých mýtů a symbolů..

Dotýká se v nitru čehosi důvěrně známého…téměř ztracené říše Harmonie.

Onoho území, které jsme zaprodali spěchu i úspěchu….moderní ošklivosti rychlé spotřeby, užitku bez Krásy, věcem bez Duše, náhražkám za originalitu, padělkům i sériovosti..

Cena za pohodlí, bez doteku lidských rukou tvořících předměty silou svého ducha, se odráží ve smutku, do něhož se halí černě oděné postavy moderního panoptika.

Kdy se to stalo?

Kdy lidé vyměnili jásavou barevnost za šeď, uniformitu, unisex a černé sukno?

Stál za tím Strach? Strach vybočit z řady, nebýt součástí skupiny, strach z výjimečnosti, strach být vidět,strach být prohlédnut?

Nebo spíš smutek, nekonečný žal ztracených ideí, ztraceného posvátna, ztraceného smyslu věcí….žal lidí odsouzených k profánnosti?

Nebo ještě víc, černý závoj značící žal pozůstalých, truchlení nad Duší na smrtelném loži..?

Co by jinak vedlo blahobytné západoevropany chodit v černém stejnokroji?

Války? Utrpení bídy? Morové rány? Hlad?

Co si s tím paradoxem doby počne tak opěvovaná aristotelovská logika?

Snad není svět tak hloupý, aby čekal na tragedii, která ho vytáhne z chmuru nesmyslnosti a umožní mu žít a následně se i radovat.

Vytáhne smutek z duše návrat k přirozenosti, odskok od moderního otroctví, doautomatizování sebe sama?

Nebo snad dočasná hluchota zvyšující odolnost proti lákavým reklamním slibům moderních Sirén? Znějí tak sladce…

Pomůže náhlé Oidipovo oslepení před fata morganami pochybných cílů a vizí společnosti, žijící ze slibů slastných zítřků…společenství, kde normou je produkce a zařaditelnost a stínem autenticita bytí, pravost věcí, všeobklopující napodobeniny?  „Nic není pravda, všechno je naopak“ 

Vždyť za pomoci vší techniky, informovanosti, výdobytků doby, bychom měli žít šťastně, barevně, mít spoustu času pro děti a pro lásku. Ženy už nemají ruce sedřené z prádelen a muži nepolykají prach z cest..

Přesto v zemích, kde lidé stále těžce a tvrdě dobývají chléb náš vezdejší, jsou jejich skromné příbytky vyzdobené, jejich šat barevný a zářivý a z jejich domů se ozývá smích…V jejich očích ještě zahlédnete lesk Života…

Možná pomůže Příroda a věci kolem nás, které budou nabité lidským teplem a tvůrčím zaujetím, a také činnosti, které nás znovu naplní smyslem.

A čas, získaný díky technické vyspělosti už nebudeme ztrácet triviálními ambicemi, bezduchými zábavami, zbytečnými řečmi, politikou ani honbou za hromaděním bezpodstatných informací, kterými zahlcuje školský systém a ono nalej-vylej nazývá  vzděláním. Neztratíme čas ani spěcháním kamkoliv, polykáním čehokoli, co nedokážem strávit, kompromisy pro imaginární výsledky, stavěním vlastních pomníků, shromažďováním věcí, zážitků, lidí, internetové „moudrosti“, emocí, starých hořkostí, ztracené minulosti, nejisté budoucnosti…

V dnešní záplavě všeho je třeba být gurmánem.

 Vybrat si, opustit, odříci si, oželet, zjednodušit, odmítnout…

….to jsou klíčová slova pro oproštění se od tlaku a nátlaku společnosti, s jejím systémem, pravidly, okleštěními, kastračními mechanismy a naším následným zamotáním se do vlastních sítí.

Vzletět nad obzor přízemnosti a prohlédnout neviditelné okovy a záludné pasti, kterými nás „náš svět-mikrosvět“ s jeho nekulturností a chválou konzumních zvyklostí obdařuje.

Najít i démanty, které se skrývají pod povrchem, objevit svou cestu i svůj úděl, který je za vším..

Očistit se od naimplantovaných  „Pravd“, pavoučích sítí svého okolí, vyjetých kolejí předků, nalajnovaných dálnic společnosti a prošlapávat si pěkně pomalu, pomaloučku svou vlastní cestičku k Duši, Kráse, Lásce….a třeba tam potkáme i Malého prince.

Pak snad znovu zazáří barevnost našich životů v pestrém neuniformním oblečení, jasném, neuhýbajícím pohledu, upřímném úsměvu  a v půvabu klikatých steziček mimo autostrády, alternativních životních příběhů lidí ...

  

V Olomouci  23.2.2011                                                                                        Klaudie

 P.S.  Možná by těch mnoho slov šlo i zkrátit :-)

 Třeba takto: 

     Jsme stále víc informovaní
                                                   ale nikdo nic pořádně neví

     Jsme stále vzdělanější
                                                   ale uniká nám Smysl věcí

     Jsme stále sofistikovanější
                                                  ale nepoznáme ošklivost

     Jsme stále víc specializovaní
                                                 ale nikdo neobejme celek

     Jsme srostlí s mobilem, Skypem, ICQ..chatujeme do všech stran
                                                 ale nic podstatného neříkáme

      Jsme stále úspěšnější
                                                 ale přibývá neuróz a depresí

      Jsme stále bohatší
                                                 ale odíváme se do barvy smutku

      Jsme techničtí sprinteři
                                                 ale bez zásuvky neuvaříme ani kafe

      Novinky stále šetří čas a práci
                                                ale my ho marníme honbou za hloupostmi

     Zkoumáme vesmír
                                               ale neznáme ani sami sebe

     Ceníme si individuality
                                               ale oblékáme se, jíme, pijeme a žijeme jako stádo

     Učíme se jak vyjít s druhými
                                               ale neumíme v tichu vydržet ani sami se sebou

 

 :-) Chabé náhražky našich tužeb :

 Sledujeme sport místo abychom sportovali

Obdivujeme Super Star místo abychom zářili radostí

Napodobujeme styly, vizáž slavných místo abychom obdivovali svou originalitu

Vyspravujeme si plastikou tělo místo abychom milovali svůj odraz duše v těle

Obdivujeme luxus a pod značkou si kupujeme veteš

Rádi dobře jíme a místo toho se cpeme odpadky

Máme rádi své děti a ničíme je svými ambicemi

Ceníme si tvořivosti místo abychom kreativně vytvářeli svůj svět

Obdivujeme krásu a kupujeme ošklivost v nálepce IN

Rozčilujeme se nad politikou místo abychom změnili své bytí

Hromadíme věci místo abychom si uvědomili, že smrt vše bere

Investujeme do budoucnosti a dnešek stojí za starou bačkoru

 Napínavě držíme palce soutěžícím, místo abychom dokázali risknout svou nudnou existenci

Sledujeme seriály místo abychom se sami zapojili do života

Strachujeme se o zdraví a hledáme lékaře místo abychom zdravě žili

Hledáme spasitele, víru, církev, stát s ukazateli Cesty místo abychom si nalezli tu svou…

>>> jít zpět